Creativity

Z historie  do současnosti 

Historie rodinného statku v obci Obříství začala v roce 1925, kdy ing. Jiří Havelka, můj pradědeček, koupil panství v Obříství.

Součástí tohoto panství byl zámek s 200ha lesů a statek s 145ha půdy. Na toto panství si Jiří musel vzít úvěr, který splatil převážně pěstováním cukrovky a kmínu.

V roce 1941 se Jiřího syn, Libor Havelka, oženil s Marií Platzerovou (dcerou majitele patentového úřadu ing. Václava Platzera a potomka sochařského rodu z doby pražského rokoka a klasicismu) a pustili se společně do hospodaření na statku a otec Jiří zůstává na zámku a obhospodařuje lesy. 

Krátce po začátku hospodaření novomanželů na statku,se jim narodila dcera Lenka a v roce 1943 syn Igor.

Po příchodu komunistů k moce byla od května 1945 snaha donutit otce Jiřího a syna Libora, aby jejich majetek mohl být znárodněn. To se stalo až v roce 1948, kdy komunistický aktivista Bedřich Šťastný hodlal mého pradědečka, Jiřího, pověsit na laně, které přehodil přes lucernu stojící na nádvoří zámku před zraky obyvatelů obce. Jen díky rolníkovi, Antonínovi Grosmanovi, zaměstnancům a odvážným lidem z obce, nedošlo k tomuto hroznému kroku (měli asi ještě v paměti, kdy jim za války manželé Havelkovi pomáhali a na statku rozdávali jídlo potřebným, byť za to hrozili velké tresty).

Navzdory tomu, ale komunisté uvrhli ing.Jiřího Havelky do vazby a podmínkou propuštění bylo okamžité vystěhování se ze zámku. Syna Libora varovali přátelé, čekající před obcí, že na statku už na něj "čekají". Rozhodl se k radikálnímu kroku a s rodinou chtěl utéct z Československa.

To se podařilo až na druhý pokus, pěšky přes hranice v závějích a však bez dětí. Z Belgie a poté z Austrálie se neustále, i prostřednictvím červeného kříže, snažili dostat děti k sobě. To se ale nikdy nepodařilo. Vrátit se nemohli, jelikož v nepřítomnosti byli odsouzeni k vězení, 200.000,-Kč pokutě a veškerý majetek byl znárodněn. Ponechané děti Igor a Lenka bydlely u své babičky Platzerové, až do její smrti, asi deset let. V dospívání a dospělosti se neustále potýkali s problémy, kvůli třídnímu původu a rodiči v emigraci.

Pouze rok před revolucí, v roce 1988, Libor v Austrálii umírá. Jeho manželka, které je již přes 80 let se z důvodu strachu, zklamání a věku se vracet nechce. To také velmi komplikuje, v té době probíhající restituce. Po mém dědečkovi Liborovi, byl majetek rodině vrácen, ale po babičce ne.

I přes 20ti leté snahy u soudu se jejich synovi Igorovi, nepodařilo 2. polovinu rodinného majetku získat zpět. I po revoluci se Igor dlouhá léta potýká s nelibostí některých lidí, že mu byla polovina rodinného majetku navrácena a porevoluční podnikání mu ulehčeno rozhodně nebylo.

Po ukončení zemědělské školy se v roce 1999 na statek přestěhuji já, dcera Igora, Denisa. Pracuji u svého otce jako  zootechnička a po letech pod vedením svého otce začínám i já podnikat v zemědělství.

V roce 2007 stát nabízí nevrácenou 1/2 statku a 1/2 rodinných pozemků k prodeji za odhadní cenu znalcem Pozemkového fondu.  Jen díky půjčkám od tátových kamarádů, známých a mě poskytnutých úvěrů se daří získat 2. polovinu hospodářství zpět do rodiny. Poté mi táta, velmi zklamaný situací v našem právním státě, statek daruje. 

Je paradoxní, že po 80.ti letech opět probíhá splácení velkých úvěrů na tehdy vyvlastněné hospodářství. Snad naposledy.

Ke statku, který se stal mou součástí, cítím velikou zodpovědnost. Jak vůči předkům, tak dalším generacím.

Denisa Kubálková (rozená Havelková)

majitelka statku